Sáríholi?ka

taky neléčitelné

Zase v práci. Skončilo příjemné povalování, vycházečky i ničím neomezované vysedávání u šicího stroje nebo jenom tak na sluníčku. Je třeba nechat se opět lapit realitou zaměstnance, který si prací nebo jejím předstíráním vydělává na svůj chléb vezdejší. Ale mysl se nedá a utíká jak může do svých vlastních posedlostí.

Tak tedy s nástupem horkého období, které patří k mým nejoblíbenějším už od doby, kdy jsem byla schopná se v tom vyznat, propukla naplno jedna z mých závislostí nejzávislovatějších a taky nejmarnivějších a to je slabost pro sárí. Vynořuje se z podvědomí vždycky, když začne rtuť stoupat, i přesto, že se teplota zdejšího vzduchu ani náznakem nepřibližuje průměrným teplotám ani vzdušné vlhkosti v Kalkatě. Prostě to přijde a sárí opouštějí své vyskládané pozice na ramínkách, kde visí celou zimu tak, abych se ně mohla denně koukat hned z postele a úspěšně maskujíc mé pozimní i pojarní faldíky vyrážejí do víru velkoměsta.

Převážnou část mé myšlenkové kapacity teď zaměstnávají úvahy o tom, kdy si vezmu sárí, kam si vezmu sárí, které si vezmu sárí, co se vezmu k němu a v neposlední řadě sebetrýznivé představy, jaké další sárí bych si koupila, kdybych na ně zrovna teď měla. Stránky internetových obchodů už jsou z věčnýho projíždění celé virtuálně ošoupané, jako by zrovna na nich bylo něco, co by mě mohlo na zbytek života spasit. Vzory a barvy se mi míhají před očima ještě před usnutím a vůbec se to celé podobá nějaké tropické nemoci.

Nutkání už v mém případě bylo tak silné, že jsem v tomto týdnu učinila jakýsi "coming out" a vyrazila v sárí i do práce. Ke své spokojenosti jsem konstatovala, že úřad strávil neobvyklý oděv bez potíží, příjemně překvapen mě šoupnul někam mezi římanku z dob Cézara, exotickou tanečnici a cosi z jiný dimenze, načež po uvedení věcí na pravou míru jsem byla pasována na indickou vílu, což mi v mém věku skutečně lichotí.

Takže myslím, že zvládneme (já a sárí) i v sobotu cestu vlakem a že mé představy, jak se za všeobecného veselí zamotaná do tkaniny skládám někam pod schůdky, jsou prostě jenom taková paranoia. Ona v tom ta žena v tý Kalkatě uklízíperevařínakupujestaráseoděti  a tak a něco podobnýho ji rozhodně netrápí. Chce to prostě ten grif a hlavu vzhůru ;-)

 

 

 

Přečteno 1106x

Související články:

 
Komentáře
Magrátka, Reagovat ->
, Reagovat ->
Magrátka, Reagovat ->