Magrátka
v barevným peří

Tak se v čarodějné kuchyni urodilo něco výrobků, jeden na objednávku, jeden v náhlém hnutí mysli a dva, protože jsem je šíleně nutně potřebovala. A  co si člověk neudělá, to nemá, že, a když má, tak to stejně není nikdy tak úplně podle jeho gusta, jako když si to udělá sám. Všechny taštičky jsou s futrem a se zipem, protože cizí ruku už jsem v tašce měla a děkuju, nechci.

 Kabelka na objednávku je uháčkovaná z bavlněné příze Clipper, barvené přírodním indigem. Indigo se získává z listů indigovníku (kdo by to byl řekl) tak složitým postupem, že nikdy nepochopím, jak to vůbec mohlo někoho napadnout.

Při práci pěkně pouštěla barvu, takže jsem měla modrý ruce, i když nemrzlo. Zafixovaná octovou vodou už by pouštět neměla, jen se postupně ošoupávat, až bude mít lehce džínový vzhled. No to jsem na to zvědavá.

Zelenobílá huňatá je ze směsi žinylky a bavlny a háčkovaná do vějířků. To je ta z náhlého popudu, když jsem jednou na tu přízi koukala a ona si o to sama řekla. Prosím, jak je libo ...

Rezavou tašku jsem ušila ze zbytků hrubého bavlněného ubrusu, který jsem koupila, protože se mi líbil na potahy na polštáře. Potahy byly a ubrusu zbylo pořád dost...

A hlavně jsem ji strašně nutně potřebovala, protože jsem zjistila, že se mi žádná z tašek, co teď nosím a do kterých se vejde všechno moje vetešnictví, nehodí k těm dvěma novým sárí a s tím se, to je jasný, muselo něco dělat.

Nakonec jsem si nechala favoritku, vyšívanou kabelečku na indický způsob (k čemu asi, hihi). Ta je pro změnu ze staré sukně, jsem totiž šílený recyklátor.

Vzor na výšivku  jsem odkoukala na zácloně jednoho Sanynova zákazníka a hned se mi zalíbil. Původně měl být jednodušší a snad i jednobarevný, ale jak jsem se do něj pustila, začal žít svým vlastním životem a už se s tím nedalo nic dělat. I když to není na fotce moc vidět, je ze tří barev řetízkovým stehem.

Do kabelky musím množství přenášené veteše výrazně omezit, ale kvůli ní to ráda udělám.

A už bych zase někam něco vyšila ...