Tak, jak jsem v květnu psala o zaseknutí v životě, jsem se teď zasekla v psaní. Snad za to může to bláznivě barevné léto, mnoho nových kamarádství a snad i přátelství, zážitků a prožitků a zkušeností, a snad pomalu se blížící příval změn a potřeba si to všechno nějak ujasnit a vstřebat.
Celé léto jsme slaměnili a můj syn se jezdil domů jenom vykoupat, vyprat a vyřídit maily. I on se mění stejně, jako se mění všechny děti, i ty co už jsou dětmi jenom ve vztahu k nám a vracejí se z léta jaksi ošlehané a větší, což je umocněné tím, že po dnech a nocích strávených na volném prostoru se do pidiprostůrků, nemilosrdně určených pro bydlení, stěží vejdou. Změnil se a pozměnil mnohé ze svých snů (nevím jak moc, všechny mi nesvěřuje) a v hodinách mezi nekonečnou dřinou a sladkým zvukem kopyt se mu krystalizuje představa dalšího žití. Jak moc ji sladí s tím, co mu zbývá k dokončení rozdělaného, je, jak se tak říká, v jednání.
A tak, jak do horkého léta zafoukal čerstvý severák, mám taky chuť rozfoukat, překopat, přeorat, přeměnit a sklidit, co uzrálo. V hmatatelném světě jsem začala velkým černým pytlem, plným dávno nenošeného šatstva, pokračovala přeorganizováním spíže, takže teď nikdo z mužstva zaručeně neví, kde co je a musí upínat své naděje k jedinému pevnému bodu, zvoucímu lednice a teď nedočkavě vyhlížím měniče oken, abych hned po něm vyhodila minimálně jedny nekoukatelný záclony (ale jemněbavlněný vyšívaný z druhý ruky si nechám) a z nově rozsvícených místností vymetla nepotřebný harampádí.
Pohrávala jsem si i s myšlenkou na změnu blogu, ale nějak se mi nechce se od tohohle odpoutat, tak třeba bude stačit na jeho provětrání pořádná dávka grafomanského blouznění.
Tak to vás teda, lidičkové, čert potěš :)
