Vždycky se mi líbilo to jméno. Takové ženské, babičkovské. Pak se mi líbí ta rostlina, protože svým vzhledem odpovídá mé vášni pro obrovské rostliny s monumentálními listy, které zabírají prostor a navozují atmosféru vlhkého pralesa. No a do třetice miluju tu zvláštní, nakyslou chuť. V okamžiku, kdy začnu loupat stvoly, se objeví nenapodobitelná vůně a začnou se mi sbíhat sliny. Příprava rebarborového koláče je vlastně jedno velké těšení. A recept ? Jak jinak, než od maminky ;-)
Po hrnku hrubé a polohrubé mouky, 1/2 PDP (Sanyn je od neděle o něco chytřejší, když jsem mu vysvětlila význam této tajuplné zkratky), 3 vejce, 1/2 hrnku oleje, 1/2 hrnku mléka obyčejného nebo acidofilního, 1 hrnek krystalového cukru. Zamíchat, vylít na plech. Rebarboru předem oloupanou a nakrájenou na kousky prosypu cukrem a rozložím na těsto, navrch přidám drobenku a šup do trouby.
Ještě ho tam půlku máme. Teda zatím. Tuleň přijde ve dvě ze školy ...
