Přestože řetězové maily nikdy neodesílám a veškerá zaříkávání na štěstí, peníze a cokoliv dalšího nemilosrdně končí v mém virtuálním odpadkáči (jestli tím působím předešlým účastníkům nějakou újmu, tak je mi to fakt líto, budete si to muset zařídit nějak jinak), po těch blogovacích přeposílačkách občas chňapnu, když se mi zalíbí.
Tahle je neadresná od Duny. Jelikož jsem posedlá přes obrázky, plocha monitoru je moje oblíbená hračka. Střídám pozadí podle nálady a jsem schopna jejich hledám trávit předlouhé úseky pracovní doby, což mě pak spravedlivě vytrestá. Většinou se vztahují k momentálním duševním stavům vzhledem k momentálnímu ročnímu období, takže třeba ledovec v červenci bych skousla asi těžko. (pokud si dobře pamatuju, v červenci to byly květy afrikánů a měsíčků, připravené k obětování matce Ganze; ajťák, zvyklý na své chladné a jednoduché křivky na tu oranžovočervenou zář jen nevěřícně zazíral)
Snivý les jsem našla náhodou a překonal všechny zimní krajinky i od mých oblíbených fotografů a webových tvůrců.
Momentálně se sice na jeho místo tlačí jedna půvabná práce Cira Marchettiho, ale na tu ještě nedozrál čas. Tu mám v záloze.
Ikonek na ploše je pomálu, protože mé pracovní nástroje jsou v tomto ohledu celkem skromné a taky tam to smetí nemám ráda, radši všechno pěkně poschovávaný a pouklízený v šuplíku. Čili naprostý opak pracovní plochy na stole hned vedle.
Budu se teď opičit po Duně a nechám zapojení se do hry na vás. A ráda se kouknu :-)
