"Když se z dívky stane žena, je to vážná věc. Co dělají v novém domě ? Jakpak se teď chovají k divokým travinám a hadům ? Byly spojeny s čímsi věčným. Ale jednoho dne se v dívce probudí žena. Sní o tom, že konečně někomu přisoudí tu nejlepší známku: výbornou. Ta výborná jí tíží srdce. Tu se objeví nějaký hlupák. A ty ostré oči se poprvé zmýlí a obestřou ho krásnými barvami. Mluví-li ten hlupák ve verších, platí za básníka. Dívka věří, že má rád díry v podlaze, věří, že má rád promyky. Věří, že je polichocen důvěrou zmije, která se mu pod stolem vine kolem nohou. Dá mu své srdce, tu divokou zahradu, netušíc, že on se obdivuje jen pečlivě ošetřovaným parkům. A ten hlupák odvede princeznu do otroctví."(A. de Saint-Exupéry, Citadela)
Pokračování příběhu:
Pamětliva dobrých rad, neprovdala se princezna za hlupáka. Vzala si Modrovouse. Ten ji zavřel na svém hradě a pečlivě před ní skrýval svá děsivá tajemství. Až jednou, kdy už se znamení nedala přehlédnout, uposlechla princezna svou zvědavost a otevřela zakázané dveře. Pak v hrůze probudila své spící bratry, intuici a odvahu, a svedla nejtěžší boj ve svém dosavadním životě. Bojovala o duši. Zdá se, že zvítězila ...
