Je to tady. Za dvanáct hodin budu mít po státnicích a budu vědět, jak ... Dneska jsem už podle předsevzetí (a slibu daného Sanynovi, který mě trpělivě dokola zbavuje mých stavů nepříčetnosti) do ničeho nekoukala, nic se neučila, jenom tak relaxovala a zaměstnávala se čímkoliv, co zahání nepříjemné pocity kolem žaludku a depresivní myšlenky na případné "vokno". Moje mantra pro tento den zněla "Prostě tam půjdu a udělám tu zkoušku". Momentálně si přeju, aby to bylo už teď. Hned. Ať to mám za sebou. Pověrčivě jsem nic z té hromady papírů neuklízela, nechala jsem to tu roztahané, abych něco nezakřikla.
Připadám si jako fotbalisti, kteří před zápasem líbají trávník. Že bych schody fakulty ? Ale fuj ... ;-) Tak zítra ...
