Brodím se břečkou, do zimních bot mi nevím kudy prosakuje lezavé vlhko a rozmrzele koukám na květy zlatého deště obalené sněhem. Tak takhle to letos bude ? V tomhle mám shromažďovat zelené stužky a svíce ?
A pak zase slunce, útěcha a naděje, už brzo, už brzo. Sníh se vsákl mezi trsy macešek, louže odnáší vítr.
V jediném dni přejdou čtyři různá počasí, jakoby se někdo nemohl rozhodnout.
Avšak světlo už je tu a posmutnělá dáma se začíná usmívat. Vrací se na zem s příslibem květin a mláďat a ten plný Měsíc je tu jen pro ni.
Vítej, paní.
