Polovičky, které Lauru zas tak moc nemusí, jsme odložili u nás doma s dětma apod. a vydali jsme se vstříc nevšedním zážitkům.
Mám ráda venkovní koncerty. Vydupávat rytmus na holé zemi je mnohem větší prožitek, než se vlnit na parketách někde v budově. Evokuje to tanec kolem ohně za zvuku bubnů, který se nese k obloze. Tady se k obloze nesly Lauřiny dechy a to úžasné rytmické houpání.
I když podle mě sedne Lauře rozhodně větší jeviště, jsem ráda, že tu byli. Nebyli sami, výtěžek celé akce putuje do městského útulku na hafany a kočičáky a to mě taky těší.
