Moje rodné město má pro dovádění pod širým nebem ideální prostranství historického centra. A to bylo od pátku do neděle plné lidí naší krevní skupiny, to je šermířů, kejklířů, muzikantů, komediantů a vůbec podivínů, kteří prožívají hluboké uspokojení, když se mohou převlíknout do všelijakých prazvláštních šatů, a s tím vytáhnout na povrch všechno, co je v nich hravého, nadšeného, fantazírujícího a vůbec nanejvýš člověčího.
Tuleň s kamarádem vyklepali z šermířských obleků trávu z poslední akce a já jsem provětrala svou Modrou. Sanyn k tomu objevil kouzlo malování na obličej, výsledek je k nahlédnutí na jeho stránkách.
Letos bylo horko, krásno a růže omamně voněly. Poslechli jsme si Strašlivou podívanou a koupila jsem Tuleňovi CéDo, netradičně ve slovanské vesnici. Tamtéž jsem se dala neopatrně odchytit investigativním reportérským štábem TV Nova a nechala si ukrást duši :-( Potulovali jsme se, okukovali, poslouchali a hráli si na trávníku. V nočním průvodu strašidelných bytostí vířily bubny, ve vzduchu se vznášela vůně lampového oleje z pochodní a nás ukrutně bolely nohy.
Když jsem pozdě v noci odkládala paruku a myla si obličej, bylo mi to trochu líto. Hra skončila, kouzlo bylo pryč. Jako když jsme kdysi na chatě musely odložit šaty ze záclon a jelo se domů, zpátky do světa domácích úkolů a jiných otravných každodenností.
Pořád nevím, který z těch dvou světů je pro mě ten "normální".
