Nějak mám pocit, že poslední dobou řešíme neustále něco kolem kočičího zdraví. Jezinka s podlomeným zdravím se po dietě konečně jakžtakž zbavila vleklého průjmu, což jsem kvitovala nadšeným zahýkáním při další v nekonečné řadě důkladných inspekcí v kočičí toaletě. Nechtějte vědět podrobnosti, opravdu by vás nebavily.
Následovat snad bude stejně vleklá a otravná rýma, plná pšíkání, prskání, chrčení a čištění zalepeného nosu. Zvláštně nesmělá a tichá veterinářka nám poradila fígl, jak nakapat okem do nosu (no jo, dyť ono to tam steče), takže prskání se omezilo a doufám, že časem vymizí a přezdívka Dráček Soplík už nebude na místě. Jezinka mezitím oslavila svou rannou dospělost a začala se mrouskat, počurala Sanynovi peřinu a nevypadá to, že by ji podobné sklony v dohledné době chtěly opustit. Její aktuální itinerář zní vyléčit, vykastrovat. Ano, odpírám kočkám mateřství. Jednak jsem se k tomu zavázala při odběru z útulku a druhak je jich tam ještě požehnaně, tak kdybychom chtěli další ...
Mezitím se Zvířka vytasila s parádním koláčem plísně za krkem. Obdržela injekci a já od té doby šúruju podlahy dezinfekcí, omývám kartáče v horké vodě a přemýšlím, jaký to má smysl, když se vzápětí obě kočky přeženou bytem v jednom klubku. Příležitostně prohlížím i nás, pamětliva dobrých rad oné veterinární ženy (Kdyby Vám na kožním tvrdili, že se máte koček zbavit, tak je neposlouchejte). Ona neví, že bych stejně neposlechla.
Na to kožní jsem šla, ale s něčím jiným a plesnivějící kočku jsem nepřiznala. To až pod pohrůžkou a kdoví jestli.
