Teplo, teplo, teplíčko a naše lodžie jinak ošklivá paneláková ožívá. Už jsem ji i vytřela, přestože to nemá skoro žádný význam, protože kočičáci se stejně hrabou v hlíně a je tam věčně binec, který pak roznášejí na tlapkách a v srsti do bytu a do postelí. Všude se nám pak válejí ty hrudky, mezi tím polorozžvýkané umělé myši, kousky provázků, peříčka a papírky. Jeden kamarád nám před časem se smíchem řekl, že u nás není nikdy uklizeno. No bóže !
Zato je u nás tak jako příjemně živo. Zvířatově živo.
Vynosila jsem kytky na letní byt. Nejdřív jen přes den, teď už asi na pořád a pomalu je sunu k zábradlí na největší výheň, aby si zbvykly a lístky nespálily. Je tam avokádový stromek vyrostlý z obrovské pecky, který po loňském letnění vytvořil listy v délce předloktí a roste jak blázen. Včera jsem ho hekajíc a funíc přesadila. Taky vznešené ibišky. Tlusťoučká aloe a něžná myrta. Šmejdím bytem a koukám, co bych tak ještě vynosila ven, ale všechny tam na tu výheň jižně letní nemůžou. V truhlíku přibývají bylinky a muškáty, červenorůžové, babičkovské. Taky rozmarýn a levandule, kočky se o ně otírají a pak jim voní kožichy. Jak asi musí vonět kočky někde v Provenci, v těch polích s levandulí. Asi rybama.
Ušila jsem potahy na křesílka a polštářky ze staré indické sukně a na zeď navěsila slamák a kokosovou skořápku. No prostě si to tam šperkuju, jako bych tam chtěla strávit zbytek života. S rostlinama, vyhřívajícíma se kočkama a věcma ze dřev a látek. Proč ne ?
Protože taky někdy musím zalézt dovnitř. Syn se vrátil z cest a zase odjel, čtu, že nad Skandinávií se prý roztáhla tlaková výše, tak se tam snad konečně ohřeje, když teď přijel celý navlhlý a zkřehlý. Potrhaný, posekaný a unavený.
Dívám se, jak chlapovatí a hrubne. Pomalu, ale ano. Je to vidět s každým návratem, pod vůněma jiných míst. Směje se, jak jsou mu po všem tom dotýkání se koní kočky malé a křehké. Pro ruce nezvyklé.
Pomyslela jsem si, že si musím užívat ty chvíle, kdy jsme spolu. Není jich tak moc a tak mi přišlo jako blbost se při tom zabývat starostmi o bůhvíco. Kdysi jsem tady psala o tom, co se uloží do paměti. Co přetrvá. Tak to je přesně ono. Jenom dýchat a být.
V tom teple je to tak snadné.
