Poplatky u lékaře už se semlely všude stokrát. Osobně s nimi nemám zvláštní problém psychický.
Já s nimi mám problém praktický.
Před časem jsem absolvovala odborné vyšetření.Vyseděla jsem si v čekárně klasickou půlhodinku přes objednanou dobu, vlezla do ordinace a připravovala se odhalovat, když tu na mě doktorka vybafla "Třicet korun". Že prý bez toho nic nebude. Poslušně jsem zalovila v peněžence a vylovila tisícovku. Doktorka se vykulila a oblažila mě přednáškou, že přece musím chápat, že takhle dpoledne tam nic nemají a že si mám nosit drobné. A že si budu muset někde rozměnit. Což mě tedy namíchlo a nejen z představy, že budu běhat někam do trafiky, kupovat něco, co nechci a ještě přijdu o pracně vyčekané místo. Rozhořčila jsem se i z principu, protože oni chtějí platit a já přece platím. Tak co. K ničemu jsem se neměla, tvářila se nevěřícně a mírně naštvaně a nakonec mi rozměnila sestra ze svého.
Týden na to jsem šla do nemocnice na další, ještě odbornější vyšetření. Placené. Dobré předsevzetí, že si dám bacha a budu mít drobné, vzalo za své, jako tolik jiných. Když došlo na placení, koukla jsem do peněženky. Tisícovka. Ne, že bych byla tolik při penězích, ale někdy se to tak sejde. Sestřičky byly milé a vstřícné, omluvily se, že nemají nazpátek ani korunu a nic mi nevyčítaly. Rozměnily ze svého a s jakousi pacientkou v čekárně.
No a předevčírem jsem si to namířila vyzvednout recept. Zase jinam. Za dvacku. Nebudu říkat, co jsem měla v peněžence, už by to znělo trapně. Sestřička byla taky milá a vstřícná, udělala si poznámku, protože ví, že za čtvrt roku přijdu zas.
A tak jsem poprvé v životě zasekla sekyrku na gyndě.
A teď se potřebuju objednat na pravidelnou prohlídku k zubaři.
Trafika je hned vedle.
