Sárím posedlé ženy znají i jiné vychytávky, mezi nimi pandžábí čili punjabi nebo salwar kameez. Dlouhá halena, kalhoty a nezbytný šál jsou krásné, oblíbené a Evropanky v nich nemají ten nejistý pocit, že se to z nich někde odmotá.
Jsem posedlá látkou, vlnící se kolem kotníků, přesto se ke mně různými cestami dostaly tři rozličné kameezy, jeden bavlněný a dva viskózové s krásnou výšivkou. Zkusila jsem k nim nosit obyčejné bavlněné kalhoty, ale nebylo to ono a zachvátila mě touha ušít si tradiční kalhoty typu churidar.
Hledání nějakého jakéhokoliv střihu dopadlo neúspěšně, potvrdila se slova Usměvavé, že indický krejčí pracuje zásadně bez střihu. Na takovou tvorbu nemám patřičný rozlet ani životní nadhled a po prozkoumání nákresu a ohmatání churidarů v oblíbeném obchodě jsem si zbaběle střih vyrobila.
Nicméně samotné kalhoty působí opravdu nepřitažlivě a ze všeho nejvíc připomínají babiččiny bombarďáky. Teprve s kameezem, odhalujícím pouze svůdně klenutá lýtka, dostanou ten pravý šmrnc.
Svoje churidary na doma jsem ušila celkově pohodlnější a s ne tak upnutou spodní částí. Časem možná opráším zkušenosti z výroby šermířských nohavic a ušiju ty cigareťáky. Zatím mám na kontě dvoje dámské a jedny pánské, i s kurtou, neb i Sanyn už je zasažen.
