Prý se tedy nemají ukazovat. Ani tomu po svém boku. Tomu už vůbec ne. Je to něco o smůle nebo tak nějak, vlastně ani nevím, ale možná je smysl staré tradice zasutý někde úplmě jinde.
Jenže on při vybírání taky byl, stejně jako po celý ten půvabný večer, kdy jsme se přehrabovali hromadami látek, jedli výborné indické jídlo, které s neuvěřitelnou harmonií spojuje lahodnou chuť a neskutečnou pálivost, takže se jím cpete, i když vám slzy tečou z očí a potíte se po celém těle, a rozprávěli s Muzikantem.
A je u toho i teď, když vážu střapečky, vyrábím lemování a čoli a laskám něžné a pyšné hedvábí.
A stejně boříme mnohé zvyklosti, takže je tu teď chlubivě a marnotratně ukazuju.
Své svatební sárí.
Zatím pečlivě uložené, občas přeskládané, aby se nepřeleželo.
Vánek ho pohladí v předvečer letního slunovratu v zámeckých zahradách, pod kaštanem u kašny.
A to je ta další změna lichého roku.
