Cizinky v sárí prý urážejí Indy/budhisty/muslimy/... a já nevím, koho ještě. To je jeden z názorů, který se občas vyskytne mezi českým lidem. Rozhodně bych nikoho urážet nechtěla. Budhistům a muslimům je to, myslím, celkem jedno, nemají s tímto ženským oděvem nic společného. A co si o všech těch Evropankách, Američankách, Australankách a třeba i Marťankách v sárí myslí Indové?
Editoři internetových stránek Sareedreams.com, zabývajích se výhradně sárím a zase sárím a vším, co s ním souvisí, se klikatými oklikami zasíťovaného světa domákli rozrůstající se skupiny poblázněných žen v zemičce, jejíž obyvatelstvo by se možná hravě vešlo do slušnějšího velkoměsta subkontinentu a upadli v nelíčené nadšení. Zjištění, že průměrná česká žena ráno vstane a obleče si sárí do práce, je pro Indy, a nejen tyto, zdrojem úžasu, radosti a zřejmě i hrdosti, kam až se krásné sárí přes všechna ta staletí a kilometry dostalo.
Původně žertem vyřčené označení sáríholičky, které se postupně celkem slušně ujalo, se pak stalo autorovi článku inspirací pro vyhlášení prvního květnového týdne Týdnem sáríholiček, což si ovšem považujeme za nesmírnou čest :-))
Jasně, že jsem o míchání kultur a tradic mnohokrát přemýšlela. Sárí je ale svou životaschopností poměrně unikátní a dávno překonalo hranice oděvu, specifického pro určité etnikum. A má to sem blíž, než trička z Číny.
A tak si myslím, že jestli někoho urážím, tak je to většinou zapšklá a obecně nevlídná osoba, jejíž svět končí za vlastním prahem, před kterým si ani nezamete.
A to mi zase tak nevadí.
Ještě zmiňovaný oslavný článek http://www.sareedreams.com/2009/04/a-hearty-welcome-to-sariholics-from-czech-republic/
