Četla jsem ji kdysi v Mladém světě, na konci, kde vycházela trampská poezie a tak. Mezi básničkami o táboráku a kamarádech byla občas nějaká, která byla jiná.
Tahle se mi zadrápla pod kůži. Možná je naivní jako celých mých tehdejších šestnáct. Ale mám ji tam pořád, stejně průzračnou. A vplouvá mi do mysli rok co rok pokaždé, když nás Anna dostihne.
Johanka Benešová
Blues svaté Anny
Je konec července
a blues chodí travou
Je konec července
a ráno bude chladno
Je konec července
a hvězdy v modři plavou
Ležím tu na zádech a vidím nebi na dno
Je konec července
a to blues krajem bloudí
Je konec července,
já znám své znamení
Je konec července,
kdo chce, ať mě soudí
Je vždycky soudců dost i kamení
Je konec července,
les hraje na varhany
Je konec července,
váš smích mě nemrzí
Ležím tu na zádech a zpívám
blues svaté Anny
A vůbec nevidím pro rosu a pro slzy
