Cestovatelka

Olinka si vycházky vyloženě užívá.

Vědoma si neblahých zkušeností z minula nastříkala jsem do kožichu odpuzovač savých hmyzáků a vydaly jse se rovnou do kopce starým sadem. Pod první třešní už se Olča v náručí vrtěla (přes parkoviště se nosí), chtěla na zem, tak jsem ji vypustila ... a ona vyrazila. Rozběhla se po cestičce nahoru, já za ní supěla s foťákem, nohy mi na blátě po předchozím dešti klouzaly. No a v podobném duchu se odehrával zbytek výletu.

Nad třešňovkou se Olča rozhlídla, vybrala cestu a šla. Bláhově jsem si představovala, jak budu fotit rostlinky a motýlky,  kočena mě však nekompromisně vyvedla z omylu. Šlapala cestičkou, tlapky jí kmitaly a já jako nutný doprovod na konci vodítka poslušně capkala za ní, snaže se ulovit do hledáčku alespoň sem tam nějaký bodlák. Když jsem zkusmo jemně naznačila přidržením vodítka, že bychom jako mohly na chvíli zastavit, zabrala Olča vpřed a držela, takže jsem z obavy o její křehké tělíčko další pokusy vzdala. Olinka v podstatě převzala vedení a nepřipouštěla o tomto kroku žádné diskuze. Měla jsem pocit, že kdybych vodítko pustila, šla by pořád dál a dál za svým neznámým cílem a už bychom se nikdy nesetkaly. Vlastně ani nevím, jestli mě vnímala. Sem tam uďobla kus ostré trávy, našpicovala uši na nový zvuk a kráčela dál.

Pěšinka nás zavedla do lesa. Ten má ráda. Modlila jsem se, ať nepotkáme žádného pejskaře. Ženská, která se za kočkou na vodítku prodírá lesním podrostem, působí přinejmenším komicky. Nové zvuky a pachy přiměly cestovatelku přeci jenom zpomalit, takže jsem mohla udělat několik fotek našeho malinkého příměstského pralesa. A pak se Olča zasekla. Zarazila se na travnaté mítince, poprvé za celou procházku se na mě podívala a krátce ostře mňoukla. V tom mňouknutí bylo všechno. Že už nemůže, bolí jí tlapky, je utahaná a rozhodně se zbytek cesty ponese. Samozřejmě ví že tu jsem, bere mě na vědomí a předpokládá, že touto službou hodlám zhodnotit svou účast.

Popadla jsem nebohé vysílené stvoření do náruče a napůl klouzajíc po lesní pěšině dolů ze svahu jsem ji odnesla domů. Tam strpěla ještě vyčesání kožichu a odlovení několika hmyzáků, napila se, lehla do polštářů a spala, spala a spala.

Nezdržuj s tím foťákem porád !

Co to slyším ?

Vybraná kočičí mňamka.

Chodí kočka po lese ...

Přečteno 506x
 
Komentáře