Magrátka
v barevným peří

strašně ráda. Byly doby, kdy jsem to mohla dělat celý dny. Teda nejen to, stíhala jsem u toho sledovat filmy, konverzovat... Nikdy mě nenapadlo o tom takhle přemýšlet, jako jsi to napsala. Ale je to tak. Dnes u toho nepotřebuju dělat cokoliv jiného, stačí mi jen ten klid a tiché rozjímání, protože nijak moc soustředit se na práci nemusím. Někdy, když dlouho nemám čas sednout, vzít jehlice nebo háček a něco tvořit, bytostně mi to chybí. Ani ne kvůli výsledku (nápad mi musí v hlavě nějakou dobu zrát), ale právě kvůli tomu prožitku při tom...