Magrátka
v barevným peří

Každý pleteme po svém. Každý pohyb doprovázený drobným cinknutím a jak se dílo stále rozrůstá, tak se stává těžším a těžším. A to ne v gramech, ale kilogramech. Ano mluvím o kroužkové zbroji. Nevím, zda v ní mám také schované myšlenky, které mi probíhaly hlavou, když jsem kroužek kleštěma zavíral, aby se přidal do té ohromné masy tisíců jiných kruhovytých věcí. Váže mě k ní spoustu věcí. Myšlenky na její tvorbu, vnímání díku kroužkové zbroje, když pomůže při krytí nečeho tak křehkého, jako je lidské tělo. Ale pokud v ní někde ty myšlenky jsou. Tak snad je někdo nevymlátí dříve, než příjdu na to, jak najít vlnu, po které by se mi promítly do mysli.