?ervený stan
Anita Diamant, Ikar 2002, přel. Věnceslava Lexová
"Chceme-li pochopit nějakou ženu, mesíme se nejprve zeptat na její matku a pak trpělivě naslouchat. Historky o jídle svědčí o vzájemném porozumění, nostalgické mlčení je dokladem čehosi nedořešeného. Dcera je tím silnější, čím víc podrobností z matčina života zná - aniž sebou škubne či zakvílí."
Teď mi došlo, že tou kontinuitou to asi nebude. To by nevznikaly apokryfy, historické romány atp.