?ervený stan

Anita Diamant, Ikar 2002, přel. Věnceslava Lexová

"Chceme-li pochopit nějakou ženu, mesíme se nejprve zeptat na její matku a pak trpělivě naslouchat. Historky o jídle svědčí o vzájemném porozumění, nostalgické mlčení je dokladem čehosi nedořešeného. Dcera je tím silnější, čím víc podrobností z matčina života zná - aniž sebou škubne či zakvílí."
Re:
Magráta, 18.09.2006 08:20, Reagovat ->
Ženy ve Starém zákoně, jakkoli v majetku mužů, opravdu požívaly nebývalé úcty a ochrany. Byly to matky, nositelky života, měly své "ženské" náboženství a důležitou společenskou roli. Jenže pak se to zvrtlo. Novozákonní žena je pokorná, poddajná, poslušná. Přijímá bez hlesu, co je jí dáno, neodporuje, nebrání svoje dítě. Její přirozená síla je zdeformovaná a potlačená.
I když možná to není vina knihy, ale vykladačů.
Hledávám v těch starých příbězích jakousi duchovní ženskou tradici, něco, co bylo přerušeno a už se to nevrátilo. Ozvěnu toho, co nědy cítím...