Magrátka
v barevným peří

Díky za příjemné souznění! Mé předvánoční - celoroční "deprese" se týkají především toho, jak se ubránit atakům "tak ho máš nějak donutit (samozřejmě manžela a samozřejmě uklízet), aby bylo po tvém (myšleno "po mém")". Už se tomu s manželem trochu usmíváme, protože když takovýto člověk projde naším bytem (a někteří chodí celkem často, přestože neopomenou tvrdit, jak jim to zvedá žaludek), je jasné, že zase budu několik dní vztekle nutit rodinu uklízet... A přitom manžel uklízí čím dál častěji právě proto, že ho k tomu obvykle nenutím! Prostě jsem mu jenom dopřála čas dozrát ke zjištění, že v uklizeném je příjemněji. (Nemluvě o tom, že nehodlám ulízet po dospělém chlapovi, který nadělá víc nepořádku, než všechny naše děti dohromady Ať žije ženská lenost! Umí být velmi užitečná!)