Magrátka
v barevným peří

To mi něco připomíná ))) A s tím impulsem máš pravdu, když se mám nutit do něčeho, co se mi kriticky nechce dělat, výsledek většinou stojí za houby. On ten impuls vždycky nakonec přijde a o to je to potom příjemnější.

Díky za příjemné souznění! Mé předvánoční - celoroční "deprese" se týkají především toho, jak se ubránit atakům "tak ho máš nějak donutit (samozřejmě manžela a samozřejmě uklízet), aby bylo po tvém (myšleno "po mém")". Už se tomu s manželem trochu usmíváme, protože když takovýto člověk projde naším bytem (a někteří chodí celkem často, přestože neopomenou tvrdit, jak jim to zvedá žaludek), je jasné, že zase budu několik dní vztekle nutit rodinu uklízet... A přitom manžel uklízí čím dál častěji právě proto, že ho k tomu obvykle nenutím! Prostě jsem mu jenom dopřála čas dozrát ke zjištění, že v uklizeném je příjemněji. (Nemluvě o tom, že nehodlám ulízet po dospělém chlapovi, který nadělá víc nepořádku, než všechny naše děti dohromady Ať žije ženská lenost! Umí být velmi užitečná!)

.. je něco prakticky nemožného. Snažím se o lad věcí jen o víkendu, když mám čas a klid na svoje věci. Papíry, kabely, oblečení, nádobí. Mám pořádek ráda, ale je to něco jako jednorožec..

IbO: Není nad to mít vlastní rytmus
Ráchel: Nedej se ! Mojí povaze se bytostně příčí někoho k něčemu nutit, čímž jsem u řady vrstevnic a maminek totálně propadla na stupnici dokonalých manželek A když řeknem, že se nehádáme, jsme podezřelí oba dva. Ať žije ženská lenost - to si snad někam vyvěsím )
El: Strašně se mi líbí, jak nám tvůrci reklam sugerují, že ženský jsou unešený z komínků ve skříni a z čistých oken mají skoro orgasmus. A my se zatím jenom snažíme ten příjemný chaos v hlavě udržet na uzdě, aby nás okolí nemělo za úplně šílené