Magrátka
v barevným peří

To se mi ulevilo, že nejsme sami! Lžičky už delší čas svádíme na děti. Zvlášť, když si začaly nosit jídlo do kůlny (to víte, takový piknik bez rodičů má něco do sebe), ale teď se i bez kůlny ztratilo deset! misek. Ten nápad "půjčit" si nějakou v práci... Taky mě čím dál častěji napadá realizovat dávný způsob stolování - z jedné mísy. Jen ta lžíce by musela kolovat... To bychom se asi sežrali navzájem, nebo umřeli hlady... Je ale pravda, že od té doby, co máme jenom jednu naběračku, ještě se neztratila!
Ale s ponožkama jsme na tom líp, většina se jich do půl roku spáruje.

A to jsem se jako malá vždycky divila, že už máma zase nemá žádné jehly na šití