Magrátka
v barevným peří

Duchové ze Švandy dudáka mi taky zatápěli docela dlouho ) A svěsit nohu z postele bylo něco tak nepředstavitelnýho Taky jsem se bála zdechlin. Jako děcko, co vyrůstalo na dědině, jsem občas na nějakou narazila. Slípka pod kurníkem, co vypadala spící a měla vykousaný břicho od kuny. Chcíplej zajíc ve vyschlým říčním korytě... Na některý jsem dodnes nezapomněla. Ale nejhorší bylo při noční cestě na záchod při návratu po sobě zhasnout to poslední světlo... rychle šáhnout za roh na vypínač... aby mi "to" nestihlo na tu ruku hmátnout... )) Občas mě to drží dodnes...