Magrátka
v barevným peří

Jo, hra na Krvavé koleno ve spíži se mi taky nikdy nelíbila. Dodnes nechápu, proč ji mé sestřenice tak rády hrály. Asi se nebály. Moje sestra mé noční strachy taky nechápe, prostě je nemá. Po jisté noční živé návštěvě i mně došlo, že se bojím jenom svých představ, ne živých lidí pod postelí... Ale přece - vystrčit palec zpod peřiny? To o něj přijdu! Co na tom, že jenom v představách! Strach a úzkost jsou opravdu dvě různé věci. A tak jsem ráda, že už jsem dnes skoro "za vodou", můžu chodit potmě venku a bát se skoro jenom tak normálně - tedy vrahounů, náhodných zlodějů a jenom malinko svých představ, o nichž čím dál přesněji vím, že jsou to jenom představy.
Hodně zdaru a pokroků v tomtéž i vám!