Magrátka
v barevným peří

jak to do nás tloukli, tak to tloukli, i na mně se to podepsalo a tak jsem donedávna taky jen vyhovoval a nechápal jsem, jak může být i přesto někdo zlý. Ten poslední odstavec, to by se mělo tesat... vybírám si už také a snažím se (je to těžké) přehlížet hloupost nebo se jí vyhýbat, pokud to jde. Jde-li, fajn. Nejde-li, je to hrůza. Hloupost ale není sama o sobě tak hrozná. Nejhorší je totiž srážka s hulvátem ... nic se nesmí přehánět, ani ta dominance. Moje kolegyně v práci si kupříkladu svůj svět uspořádala tak, že prostě musí být po jejím, ať se ti to líbí nebo ne. Většina pokorně scvakne podpatky, protože s ní netráví 8 hodin denně, jenže to je chyba. Ona si tím jejich chováním to své nabubřelé ego jen masíruje a to je pak slast, mít něco takového v kanclu...