:-(
duna, 3.04.2008 17:18, Reagovat ->
Co na to říct? Asi to, že nás to čeká všechny. Co máme děti. Občas na to myslím a říkám si, co budu dělat, až si ty holky jednou postaví hlavu a půjdou s ní proti zdi... Jako jsem šla kdysi já. Nebránili mi. Tu hlavu jsem si sice rozbila, ale výčitky rodičů se pak nekonaly, jen prostě počkali, až se mi v tý hlavě rozsvítí...
Re: :-(
Magrátka, 7.04.2008 10:49, Reagovat ->
Jo, taky jsem to udělala. A mohli do mě hučet horem dolem. A tu hlavu jsem si rozmlátila pořádně. Jenom jsem na zlomek času podlehla iluzi, že by to teď mohlo být jinak ...
to samé
Marie, 4.04.2008 17:05, Reagovat ->
...Magrátko, tak právě si popsala můj současný život....a taky zůstávám v koutě a čekám ..a říkám ..ještě že těch dětí nemám 6...
Re: to samé
Magrátka, 8.04.2008 14:33, Reagovat ->
Co nám taky zbývá, že ? Nakonec zjistíš, že nejvíc je to právě o tomhle. O trpělivém čekání.
To je jenom součást života
hadimrcha, www, 7.04.2008 10:40, Reagovat ->
Všichni jsme tím prošli dvakrát. Jednou dávno, kdy se nám otevíral celý svět a všechno, jakoby čekalo na nás. A podruhé, kdy jsme zase my čekaly na své děti a ony letěly jinam, nad hlavami nám zašuměla jejich křídla, vzduch i srdce se zachvěla steskem a pak byl docela obyčejný život. Nic se s tím nedá dělat. Věřme, že děti zase naůeznou cestu a bude dobře.
Re: To je jenom součást života
Magrátka, 8.04.2008 14:34, Reagovat ->
Taky věřím. Že si to svoje ustojí.
