Magrátka
v barevným peří

letos jsem psala dopisy tři. První byl dlouhý jako román, zamilovaný i užalovaný, plný zážitků za poslední dva týdny, kdy jsem ho neviděla psalo se mi lehce a použila jsem několik listů, a už se mi tolik nestýskalo. On totiž nerad píše maily i po icq a sms.. myslela, jsem,že bude mít radost a vlastně ani nevím, nevyjádřil se. Už mu nepíšu, radši zavolám.

Druhý byl naší tetě, každý rok posílá přes moře dopis, sice tištěný z počítače ale osobní a plný fotek, něco jako výroční zpráva. Na tu se odpovídá samo, protože vím,že ona bude mít radost, když si bude číst a za rok pošle další tlustou obálku, kterou si budu moct přečíst zase já.

třetí byl minulý týden Němci, co na nás byl milý, když jsme stopovali přes Německo a dal nám svoji adresu. A byl to sice dopis, ale typem pohlednice.. text, do kterého se napíše.. jak se máte? Doufáme, že dobře. My se máme skvěle. Hodně štěstí v novém roce. .. a člověku je pak celkem trapně, že nedokáže vymyslet text, který by napovídal, že patří alespoň mezi průměrně inteligentní jedince a tak přihodí pár fotek, ve snaze pozvednout úroveň :)

sms s vánočními říkankami mě spíš otravují, zahlcují schránku, na pohlednici byl aspoň rukopis, když už třeba ne myšlenka :)