Magrátka
v barevným peří

pocity mívám pokaždé, když se vypravím na svoji milovanou rodnou Moravu, do přírody, do úplně jiného prostředí a stylu života - a pak se musím vrátit zpátky do hlavního města. Naštěstí bydlíme v místě, kde je i kousek té přírody a i po několika letech zde objevuji nová, překvapivě krásná zákoutí. To mně utěšuje. A taky - co bych si počala bez svých zdejších kamarádů šermířů? A bez bitev? Člověk asi vždycky touží po něčem, co nemá nebo nemůže mít, to už je jeho přirozenost.

ten anonymní příspěvek je ode mne.