Kroužky z trhajících se pytlíků putovaly do nádob - zavřené do kbelíku od chipsů, otevřené do mísy. To je skoro jako replika z Popelky. Zbývalo by vysypat, rozhrnout nožkou a nařídit - zavřené do kbelíku, ... no, koukal na mě zle, jako že mám nemístné vtipy ;o) Bohužel jsme si nevšimli, že je možné objednat i šikovné kleště a tak musel náš mladý brníř vystačit s těma, co má Sanyn v nářadí. Zatím, než pořídíme v Baumaxu.
Ještě, že kdeco najdeš v síti. Tuleň se s nádobami nastěhoval ke kompu, otevřel příslušnou stránku na netu a pospojoval první dvě řady. Bylo to trochu jako ty kovové hlavolamy, spoj kroužky, rozdělej kroužky, správně provlíkni kroužky. Naštěstí se každá chyba hned projeví, protože se to kroutí a vypadá divně. Prsty ho bolely. Utěšovala jsem ho, že až na nich bude mít mozoly, už to neucítí. Zase ty blbý vtipy. Přesto se po chvíli přesunul ke mně do kuchyně.
Výroba kroužkové zbroje prý harmonizuje rodinné vztahy, pravil Tokugawa. Seděli jsme tam se synem pěkně pospolu u stolu. On spojoval kroužky, já došívala sukni. Chvílema posílal kroužky někam, to když mu to nešlo nebo když se spletl. Já tam posílala svou knoflíkovou dírku, když se mi zacuckala ve stroji nit. V přehrávači se střídala cédéčka Zuzany Navarové a nám bylo fajn. Takhle nás tam Sanyn našel, když se vrátil z hokeje.
Došila jsem tu sukni a lá Carmen a Tuleň má první čtvereček vzájemně pospojovaných kroužků. Kovový "úplet" vypadá pěkně a kroužky se skládají střídavě na jednu a na druhou stranu. Vzhledem ke gramáži tento materiál pro křehké ženy přesto nedoporučuju ;o)
Už se těším, až budeme takhle trávit dlouhé zimní večery, každý v rukách to svoje pletení. Třeba tomu Tuleň přijde na chuť a nakonec dojde i na ty punčošky.
