Pestrý ?ivot ?ermí?ovy matky

Matky jsou zatahovány do koníčků svých dětí, ať chtějí nebo ne.

Někdy je to těší, někdy je to otravuje, ale víceméně se jejich zájmů vždycky nějakou měrou zúčastňují, protože prostě jsou to mámy. V duchu se raduju, že můj syn nehraje třeba fotbal, který mě nebaví, nebo že nejezdí plochou dráhu jako syn mojí sestry, protože motory jsou pro mě španělská vesnice a strašně řvou. Naše děti si to tak nějak šikovně rozdělily. Anebo jsme je nějak navedli ? Moje sestra se provdala za motorkáře a její ratolest uměla držet šroubovák dřív než lžičku. Já jsem duše romantická a od malička jsem zásobovala svého syna příběhy o čarodějích a o rytířích, než mi sám začal vybírat mou okultní knihovnu. A někdy mezitím prostě přišel k šermu.

Kdeže jsou dnes začátky křehkého výrostka s dřevěným cvičným mečem. Narostly mu svaly a vlasy. Jeho pokoj se plní železem a vůní konkoru. Po bytě se povalují třísky, odřezky kůže, kovové kroužky a mastné hadry. Má dražší boty než já (i když, pravda, jenom jedny). Historické a současné oblečení ve skříni se blíží poměru 1:1. I když mě to bude ještě nějaké rozpíchané prsty stát.

Pasována na hlavního výrobce kostýmů poctivě sleduju dění a už jsem dokonce začala shánět i odbornou literaturu. Nesnesu pomyšlení, že by byl můj syn řazen mezi "keckaře", takže plánujeme doplnit šatník o některé nezbytnosti, hlavně co se týká dobového prádla a z tý prošívanice se nejspíš taky nevyvlíknu. No jasně, kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. A oddělené nohavice se aspoň netrhají v rozkroku.

Šermířova matka dokumentuje. Fotí a točí souboje, tréninky, vystoupení, kostýmy, výzbroj a výstroj. Pár na web, jednu pro babičku v plné zbroji ze zdviženým hledím, zátiší s mečem a kočkou pro sebe.

Šermířova matka si nechá postavit v kuchyni stan, aby bylo možné přilepit záplatu. Shání po známých kůže a dubový klacky, čímž se definitivně vyřazuje ze společnosti normálních žen s předvídatelnými zájmy. Vyřídit reklamaci u kováře je pro ni samozřejmé jako koupit mlíko.

A šermířova matka taky sem tam jede na šermířskou akci. Samozřejmě dokumentovat. Ze samotných soubojů nebo bitvy nic moc nemá, protože celou dobu fotí nebo točí, takže si to pořádně prohlídne až doma. Nicméně může nasávat atmosféru, okukovat účastníky, potkat jiné šermířské matky a pozvat hladové dítě na guláš. A v neposlední řadě stráví celý den v přírodě, což člověk jako já ocení.

Zkrátka je na stárnoucí kolena vtažena do víru dobrodružství a romantiky, naučí se spoustu nových činností, pozná řadu neuvěřitelných lidí a nezbyde jí čas krnět někde na gauči u seriálu. Před dvěma týdny na bitvě v Libušíně jsem potkala starší paní v dlouhém vlněném rouchu a barevném plášti, s šedými vlasy stočenými pod gotickou čelenku. Živě o něčem diskutovala se svými průvodci a vůbec nepůsobila směšně. Naopak, byla to jedna z nejpůvabnějších babek, co jsem kdy potkala. Tak jsem si řekla, že i kdybych jednou trávila víkendy tím, že budu někde pod plachetkou věštit z netopýřího křídla, je to furt dobrá vyhlídka. 

 

 

Přečteno 559x
Komentáře
Ibádovo oko, Reagovat ->