Časem mi přišlo líto, že knížku přečtu, nějaký čas si ji pamatuju a pak postupně zapadne pod nánosem dalších přečtěných věcí. Začala jsem si psát něco jako čtenářský deník a byla jsem v tomhle směru rozhodně vytrvalejší než u deníků osobních. A tak přesně vím, co zaměstnávalo mou představivost v roce 1996, 1997, 1998, atakdál. Někdy mě to s odstupem času překvapí.
Když už jsem odložila tužku a většinu psaní odbývám přes klávesy, přesunula jsem deník sem. Aspoň už se Sanyn nebude muset ptát, co tam mám tak úžasného, že neodpovídám, nereaguju, nefunguju ...
