Většinou něco úplně jiného, než se tam hledá. V našem případě to byl televizní ovladač. Místo je to, pravda trochu neobvyklé, ale ve chvíli, kdy jsou někteří členové domácnosti blízci stavu tlučení hlavou o zeď a řvaní :"Teď jsem to měl v ruce !", dojde i na ta nezvyklá a neuvěřitelná místa.
Mužové tedy odtlačili naši pohodlnou rohovou pohovku a ejhle - denní světlo dopadlo na něco, co je dříve či později nedílnou součástí spořádané kočičí domácnosti - myší hřbitov. Tedy ne skutečných myší. Ty hřbitovy nemívají, protože toho z nich zpravidla k pohřbívání moc nezbyde. Mám na mysli myši hrací, chlupaté, provázkovaté, chrastící a jiné, s láskou kupované v obchodech pro mazlíčky. Jejich životy jsou krátké (jak už jsem psala jinde) a navzájem velmi podobné. Končí na nepřístupných místech, za a pod něčím.
Po čase, když dojde na malování, stěhování, velký úklid, nebo hledání ztracených předmětů, objeví se na světle hromádka okousaných, ožužlaných, víceméně rozcupovaných hraček, jako připomínka chvil, kdy se se vší slávou vznášely ke stropu, vyhazovány rozjíveným mackem, aby je pak chytal a cupoval, dokud se neunavil nebo nenastal čas k večeři.
Tady jsou.
P.S. Ten ovladač pod tím gaučem taky byl.
