O víkendu u nás probíhaly orgie, podobné těm v červnu, akorát jahody vystřídaly obrovské, šťavnaté, přesladké švestky.
Dostali jsme je darem, když jsme si je na krásný zahradě sklepli za stromu a jako bonus bylo čuchnutí k sudu, kde se jejich družky chystaly k vydestilování toho nejlepšího ze své švestkové podstaty. To čuchnutí mi málem vyrazilo mozek z hlavy.
Tak vyrábím švestkový koláč, švestkové knedlíky, švestkové buchty a švestkovou klevelu. A přitom pořád jíme syrové švestky, po kterých se nám nafukujou vnitřnosti a radši k nám nikoho nezveme.
Při té příležitosti ještě myslím na švestkovou barvu, která je moje oblíbená a chlapy s ní uvádím v úžas, protože absolutně netuší, co mají společnýho barvy s ovocem, jak něco takovýho vypadá a jak se to liší od barvy borůvkové, malinové nebo nedejbože lososové.
Švestka je moje a dítěte oblíbená Cimrmanovka.
Až přijde čas, pojedeme ochutnat tu vydestilovanou švestkovou podstatu. Teda jestli to v průběhu nebouchne a výrobce nepřistane někde na švestce.