Kočka Plýša je nemocná. Od pátku opakovaně zvrací. Od soboty nejí, od neděle nepije. Je čím dál skleslejší. A tak jsme včera byli u zvířecí doktorky. Doktorka si na Plýšu vzpomněla, před týdnem ji očkovala a byla překvapená.
Vyšetření. Výslech, co kde a jak, lovíme z hlavy i tu nejpodrobnější podrobnost. Změřit teplotu, důkladný prohmat bříška, poslech. Kočka se snaží schoulit do co nejmenšího klubka u mojeho nebo Ondrova břicha, kdo je zrovna blíž. Rentgen na boku a na zádech, učím se nové hmaty, i zesláblá kočka má překvapivou sílu. V čekárně čekáme na snímky. Dva obrovští psi, jeden rozrušený a druhý vyděšený Plýšu očividně nezajímají. Choulí se mi na klíně a hlavu schovává do ohbí lokte. Nejsem tady, nevšímejte si mě.
Koukáme na kočku zevnitř. Snímky ukazují na asi vrozenou anomálii tlustého střeva, které je zvětšené a může tak způsobovat problémy s trávením. Jinak žádný spolknutý předmět ani jiní cizáci v těle nejsou.
Ještě biochemii kvůli ledvinám, co potrápily v minulosti. Oholit packu, znecitlivující sprej, jehla do drobounké žíly, čekáme na tu trošku krve. Plýša, utrápená, vyděšená a zmožená, nehybně čeká. Uzavřít kanylu a zase do čekárny počkat na další výsledek. Je negativní, vyndat jehlu, stáhnout tlapku obvazem.
Přijde řada na léky. Jedna injekce na zklidnění žaludku, jedna ATB, zbytek obojího dostávám v pilulích, dávkovat pravidelně. A vodu, jakkoliv, třeba nastříkat do tlamky, jinak jde na kapačky, kontrola ve středu. Hlavu plnou pokynů, vypadla bych bez placení.
Doma necháváme kočku vydechnout a zklidnit se. Voda ze stříkačky končí z větší části na nás, ale něco přece. Večer ve vodě rozpouštím rozdrcené drobounké léky, je to jako připravovat dávku pro panenku. Jsme čím dál úspěšnější. Kočka je zesláblá, ale chodí bytem, přede pod rukou. Pozdě v noci, když už zalehneme, ťuká Ondra na dveře ložnice - Plýša se pokouší sama napít, namáčí packu a olizuje ji. Usínám skoro šťastná. Tak málo někdy stačí.
Ráno zase zvrací, jen malinko. V práci dostávám zprávu od syna, který sám zaléčuje nachlazení čajem a česnečkou. Plýša už se se stříkačkou tolik nepere, asi pochopila. Jsem jako na trní. Už jednu kočku jsem si z veteriny neodnesla zpátky.
A tak si tady tiše doufám a věřím.
