Kočka Plýša má angínu.
Jestli koukáte vyjeveně, tak vězte, že stejně vyjeveně jsem koukala já a o něco méně vyjeveně zvířecí doktorka, která by si tím kazila profesionální pověst, ale chápu, že je to těžký, když ono si to prostě neřekne, že ho bolí v krku.
Naprosto jsem netušila, že kočka může mít angínu. Došli jsme k tomu tak, že nebohá Plýša včera po opakovaném zvracení (léky bez účinku) už jenom seděla a slintala. Z tlamky jí tekly provazce slin, které se apatická kočka nesnažila ani olíznout. Další telefon na veterinu a okamžitá návštěva. Poprvé nás napadlo, že vlastně vůbec nepolyká. Myslela jsem, že se jí někde vzadu něco zapíchlo. Další rentgen (krk se dělá ještě hůř než břicho, pokud tam nemají překážet moje prsty) ukázal jakési nepatřičné cosi v hrdle, co by tam asi nemělo být. Aby se na to dalo kouknout, bylo třeba kočku uspat a aby bylo možné ji uspat, bylo třeba ji trochu "vykrmit". Beztak dehydrovaná a zesláblá Plýša dostala infuzi a poprvé v životě strávila dvě hodiny v kočičí nemocnici.
Po dvou hodinách nervózního pobíhání bytem mi volali, že si můžem přijít a sdělili mi tu radostnou novinu, po který jsem vyjeveně koukala.
Omámená Plýša se nechala šťourat v tlamě a dál a tak bylo možné objevit pár nateklých zhnisaných mandlí jako z učebnice, příčina všeho trápení. Rázem to bylo jasné. Dobře se pamatuju na jednu ze svých nejhorších angín. Tenkrát jsem se psychicky připravovala na každé polknutí, pečlivě vážila každý pohyb jazykem a kdyby mi to nebylo blbý, taky bych jenom seděla a z tlamky by mi vytékaly sliny.
Plýša dostala antibiotika a léky proti bolesti. Prospala zbytek dne a noci. Ráno jsem ji načapala, jak do sebe souká několik granulí. Jestli do sebe nasouká i vodu, zbaví se dneska infuzní jehly pod obvazem na noze a pak už nás čeká jenom radostná cesta ke světlým zítřkům v kočičákově.
